The Bug

Tak jdu pokračovat v deníčku ze země mnoha států. Skončil jsem příjezdem a spánkem. Ještě trošku doplním, že po příjezdu jsme vyrazili absolutně utahaní nakoupit a následně se i najíst do menší rodinné pizzerie, protože od posledního jídla v letadle uplynula spousta času. Vevnitř jsme si v menu našli, co jsme každý chtěli a řekli jsme si, že na to jaký máme hlad nám „small“ pizza o průměru 9″ stačit nebude. Dali jsme si nakonec druhou nejmenší, dvanáctipalcovou. K pití byl nekonečný kelímek a kromě normálního pití se směl čepovat i Powerade, což mě velice udivilo.Následně pizzu donesli. Co ztratili na průměru, to dohnali na tloušťce, protože tohle nebyla pizza, to byla skoro obrovská dvanáctipalcová kruhová houska, na které bylo několik centimetrů „surovin“. Byli jsme na ty pizzy čtyři a odcházeli jsme jako poraženi.

Další den jsme pospávali a postupně jsme objevovali nové a nové nefunkční věci po celém bytě. Je sice báječný mít v bytě otvírák na konzervy, kam přiložíte konzervu, on si ji sám chytne, otevře a vrátí zpět, ale když v něm chybí magnet, který má za úkol držet tu konzervu, jaksi celý ten vynález ztrácí smysl.

Záchod teče, internetová zásuvka je vyrvaná ze zdi, dvě světla nesvítí, na televizi běží asi tři kanály. Jeden je plně reklamní, na druhém jsou zprávy a na třetím sport. To musí každému Američanovi stačit. Dále jsem nepochopil několik věcí. Například myčka se zdá že je pouze na lehkou dezinfekci. Nádobí jsme v ní umyli dvakrát na hodinu a půl a přesto zůstalo zhruba v původním stavu. Sušička, které jaksi chybí složka tepla je také velice použitelná. Těším se, až poprvé vyzkoušíme vysavač a žehličku.

Některý z dalších dnů jsme jeli do školy. Americký styl oblékání není nijak překvapující a všichni ho znají. Přišli jsme tam na dobu oběda a tím pádem chvíli sháněli někoho, kdo bude schopný vyplnit správné formuláře. Přesto mě fascinovala paní na škole, kam bude nejspíš chodit Bětka, která se pyšnila, že byla před rokem na dva týdny v Praze a že se jí Československo vážně líbilo. Dostali jsme formuláře a byli jsme objednáni na úterý ne rozřazovací testy podle schopností v angličtině. V pondělí je svátek Martina Luthera Kinga a jsem mu tímto velmi vděčný přinejmenším za další den volna.

Další den po chození po školách jsme vyrazili nakupovat oblečení. Byli jsme v Praze poslední půlrok odbýváni, že zde nakoupíme a proto se nikdo nemohl divit, že jsme z obchodu vycházeli s osmisetdolarovým účtem. Sára povídala o své spoluhráčce ze softového týmu, která se ve Francii radovala že sehnala nějaký obleček od značky Converse. Přišlo mi zajímavé, že tady jsou značky Converse či Wrangler brané stejně jako u nás v TESCU značka Cherokee. Konzumní a prakticky neznačkové hadry.

Co se nakupovaní hadrů týče, pozor na označení velikosti. V českém C&A jsem sehnal XXXL mikinu, která mi byla tak tak. Tady mi oblečení XL bylo někdy i velké. Další rada, zvažovat počet X a vůbec velikosti. Nakoupili jsme toho spoustu, ale byla mi tam vážně zima. Ještě trošku nižší teplota a lidé budou z obchodu vycházet s rampouchy.

Další den jsme vyrazili nakoupit boty a nějaký další věci. Cestou jsme se stavili v Burger Kingu a nebyla to chyba. Bylo to něco úžasného. Potkal jsem tam jednu báječnou reklamu, vyfotil jsem jí a dám jí do fotogalerie. Cestou jsme se stavili ještě v Golden Spoon – frozen yogurt, což je taková príma zmrzlinárna. Opět jsme nechtěli small a byla to chyba. Domů jsme se dostali v celku jen sotva. Mimochodem máme príma auto Kia Rondo.