The Bug

Poslední dobou se snad ani nic jiného, než výjezdy do zahraničí neřeší. Debata se zesložiťuje a dostáváme se nakonec někam úplně jinam. Pokusím se tedy celé téma co nejvíce zjednodušit a omezit na několik základních otázek.

Kdo?

Momentálně vybíráme podle excelovské tabulky, která zohledňuje několik faktorů v porovnání s ostatními spolužáky. Ti nahoře mají jednoduše přednost. Je to tak ovšem správně? Věřím, že tento systém mohl fungovat v momentu, kdy byly na „výjezdový ročník“ domluveny zhruba 4 akce. Ti nejlepší na to prostě měli a tečka.
V momentálním stavu, kdy se počet míst na partnerských školách pomalu blíží počtu studentů v ročníku, by se ale tato výběrová metoda měla přehodnotit.
1. Ten kdo bude v tabulce osmnáctý, nemusí nutně mít na dohnání látky.
2. První v tabulce jednoho ročníku může dosahovat stejných kvalit jako osmý v tabulce jiného.
3. Na prověření schopnosti studenta dohnat látku je kvůli jejich množství kladen mnohem menší důraz.

Kam?

Jezdit by se mělo na místa nová, nebo ověřená. Pokud vám čtyři předchozí sextáni řeknou, že to někde stálo za starou bačkoru, proč byste tam měli jezdit? Jednou za čas se samozřejmě musí vyzkoušet i něco nového, ale to je risk, který na sebe nějaká část studentstva vzít musí.

Na jak dlouho?

Komu to jak sedí. Vždyť je to jejich věc! Přinejmenším u nás doma se každý návrh na výjezd zdlouhavě probíral s rodiči, řešilo se jaké výhody a problémy přinese a nakonec se dospělo k nějakému názoru. Také profesoři k tomu mají co říct.
Rodina má říct: „Líbily by se nám tři měsíce, co vy na to páni profesoři?“
Profesoři se ozvou: „Já Vám nevím, má na to Pepíček?“
Rodina má říct: „Podle nás ano!“, nebo „Tak jen 6 týdnů.“
Doba musí být vždy výsledkem dialogů a delšího uvažování. Na tohle přeci neexistuje žádný předpis. Každý jede ven s jiným cílem a každému cíli vyhovuje jiná doba.

Kdo/co zbývá?

Nejvíc jsou slyšet hlasy pozůstalých. Jak studenti, tak profesoři mají výhrady k výuce tří lidí v jednom předmětu. Stejně tak obtížné je individuálně komunikovat s každým studentem. Není divu, ale i s tím se dá něco dělat. Pro zahraniční studenty jsou například extrémně šikovné zápisy z hodin na internetu, a ačkoliv je jejich tvorba extrémně jednoduchá, málokterý profesor se do toho zatím pustil.

Jak to vyřešit?

Řešením rozhodně není zmenšení počtu výjezdů. Je skvělé, že jich škola nabízí studentům tolik a každý by si měl říct, jestli se do něčeho takového pustit chce, nebo ne. Ani nutit do výjezdu všechny není správné. Proč vlastně vyjíždět za každou cenu? Vždyť naše škola je docela fajn.