The Bug

Znáte to: občas máte prostě chuť si jen tak přečíst nějakou knihu a sáhnete pro tu první, kterou najdete. U mě to byla kniha Smrt je mým řemeslem, jedna z těch, které jsem měl pod stromečkem. Na obálce bylo něco málo o Rudolfu Hössovi, ale nevěděl jsem vlastně, do čeho se to pouštím. Dost rychle mi došlo, že to nebude vyhovovat jako pohádka před spaním.

Kniha je o životě Rudolfa Hösse a z jeho pohledu popisuje události, které ho potkaly. Vyprávění ve skocích probíhá od jeho třinácti let do jeho smrti a nutí vás podívat se mu do hlavy, bedlivě studovat myšlenky a sledovat jeho motivaci, zatímco staví Osvětim a vypořádává se s technickými problémy jejího fungování.

Snad nejhorší dopad z celé knihy na mě měla hned první část. Tam je z pohledu třináctiletého Rudolfa popsán běh domácnosti, ve které vyrůstal, pomatenost jeho otce, matčina muka i podivnost jeho sester. To vše vám ihned navodí pocit, že z toho bude zákonitě muset vzejít něco zvráceného a do našeho světa těžko přijatelného. V dalších kapitolách se už jen utvrzujete v tom, jak kruté je Rudolfovo myšlení a jak jednoduché je pro něj odškrtávat lidi ze světa, ať už nejdřív jako voják, který bojuje ve světě za Německo, nebo později jako úředník, když projektuje a řídí koncentrační tábor.

Kniha vám prozradí mnoho historických souvislostí a je z ní zřejmá autorova dokonalá informovanost. Zajímavým aspektem jsou hodnosti a krátké rozkazy, používané v německé armádě, které byly ponechány v němčině a zanechaly tak intenzivnější dojem než v překladu. Merle velice dobře popisuje události, ale snad ze všeho nejlépe načrtává osobnosti. Krásným příkladem je „účetní“, který si přijede pro počet usmrcených, nechce nic vidět, nechce nic slyšet, jen chce své papíry. Dalším příkladem je Rudolfův pomocník, který poté, co střílí do židovských dívek, aby neslyšel výkřiky plynovaných, spáchá sebevraždu zavedením výfuku do kabiny auta, ve kterém sedí. O vykreslení osobnosti nemůže být pochyb ani u samotného Rudolfa, jehož myšlenky jsou rozebírány do nejmenších detailů. Obzvlášť mne zaujalo, jak naprosto nebyl schopen pochopit Himmlerovu sebevraždu.

Co cítím potřebu knize vytknout, je až příliš zřejmá snaha kontrastovat Hössův způsob myšlení s naším přirozeným. Mnohokrát člověk narazí na větu, která ve své první polovině velice jasně napovídá, co by mělo následovat, a kterou poté Merle, dle mého názoru naschvál, otočí do úplně protichůdného významu. Nechci a nehodlám bránit myšlení Rudolfa Hösse, ale tato Merleova snaha mi přišla už zbytečně přehnaná a místo ještě většího přesvědčení o Rudolfově zrůdnosti a jejího hlubšího pochopení mě vedla spíše k myšlenkám o posedlosti samotného autora. Je to škoda, protože nebýt toho, dala by se kniha nazvat knihou neutrální.

Během čtení jsem byl často zhnusen vypravěčovými myšlenkami a tím, jaký dopad na mne měly, a mnohokrát jsem měl chuť knihu odložit do knihovničky a víckrát ji neotevřít. Autorovi se ale na stylu vyprávění povedlo něco, čím mě donutil číst dál. I přesto, že jsem kvůli knize několikrát nespal do čtyř do rána, musím její přečtení vřele doporučit, protože vám nabídne k přemýšlení mnoho témat, a to na základě kvalitně napsaného vyprávění s bohatou slovní zásobou a perfektní propracovaností.

(Merle, Robert: Smrt je mým řemeslem. Naše vojsko, Praha 2005.)