Proměna
Než jsem si dílo přečetl, měl jsem dojem, že se jedná o knihu, popisující proces proměny na jiné stvoření. Čekal jsem scénu, kde si hlavní hrdina uvědomí, že mu narůstá jedno tykadlo, nebo dva páry nohou navíc, až se nakonec celý změní a uhyne. Neuvědomil jsem si, o kolik víc se toho dá napsat o tomto problému a kolik jiných obrazů si čtenář může ze svého čtecího křesla odnést.
Když se jednou ráno probudí obchodník Řehoř Samsa ve své posteli, nezdá se být všechno v normálu. Zoufale kmitající se nožky, směřující ke stropu, poněkud neodpovídají dosud známé realitě, a když si mladý spáč uvědomí, že už není tak úplně člověk, začne mít čtenář pocit, že se děje něco divného. Řehoř je teď broukem. Začíná si pomalu uvědomovat, že leží na zádech a je prakticky bezmocný. Po chvíli si čtenář uvědomí, že se tomu hlavní hrdina ani nebrání, přijímá roli, do které se záhadným způsobem dostal, a snaží se ze všech sil splnit očekávání společnosti, představované hlasitou partou lidí za dveřmi. Za cenu zranění a utrpení plní to, co je po něm žádáno, a celý příběh začíná.
Najednou se úplně změní jeho postavení. Nejen, že mladý obchodník stojí na šesti nohou místo na dvou, ale všichni na něj koukají jinak, jako by se s ním už v reálném světě nedalo počítat. Jen jeho jediná sestra pro něho něco dělá, napůl na popud rodičů a napůl ze sourozenecké solidarity. Jeho místo ve společnosti je pryč, celý jeho život jako by náhle skončil.
Proměna však neprobíhá zdaleka jen v mladém Řehořovi. Každé změně v našem světě se musí jinou změnou přizpůsobit okolí. Stejně tak, jako byl jeho pokoj přizpůsoben jeho vzhledu, se musela jeho rodina přizpůsobit jeho schopnostem. Už na něm nemohli být závislí a čekat na kus žvance, který domů nosil každý týden. Oni už nemohli sedět doma v županech, začali pracovat každý na svém životě a změny zdaleka nebyly jen k horšímu.
Ze všeho největším problémem se však nezdál jeho nově získaný vzhled, nýbrž neschopnost plnohodnotné komunikace mezi ním a okolním světem. Zatímco Řehoř ve své broučí skořápce velmi dobře rozuměl světu okolo, on na něj reagoval jen násadami od koštěte a zamykáním jeho pokoje. Snad se tím autor snažil vyjádřit pocit, který měl ze společnosti jeho doby, nebo snad ze své rodiny.
Kniha nepříjemně přesně popisuje lidský pohled na určité situace. Ne nadarmo se říká: „Co oči nevidí, to srdce nebolí,“ a tak se Řehoř začne pravidelně schovávat pod pohovku. Čím méně je vidět, tím méně strastí působí svému okolí. Ale stejně jako každý problém i Řehoř jednou vyleze zpod pohovky a nasnadě je zhroucení již zavedeného systému. Nakonec asi pochopí, že není jen brouk, ale mnohatunové břímě pro celou společnost, a je nalezen mrtvý ve svém pokoji.
Snad asi nejpřekvapivější pro mě bylo, že proměnu se všemi jejími aspekty brali všichni jako naprostou samozřejmost. Kniha by pravděpodobně jinak napsat nešla a těžko by byla schopná vyjádřit tolik myšlenek, kdyby se řešilo ono palčivé „proč?“. Proměnu ani kniha celkově nevylíčila jako dočista špatnou, vždyť postavila na nohy tři jiné lidi a vlastně patří k životu.
Dílo se mi v zásadě líbilo. Jeho délka Vám umožní pročíst detailně každou stránku třikrát a vyčmuchat každou zapadlou autorovu myšlenku. Nutno přiznat, že jsem z něj byl poněkud zmaten. Snad je to normální, snad to byl cíl autora, ale do teď nevím, co si mám o knize vlastně myslet. Je to holt těžké, být broukem.
Sobota, 15. Leden, 2011