The Bug

V pondělí byl další svátek, takže jsem se do školy poprvé dostal v úterý. Jetlag se dostavil z nějakého důvodu asi o týden později, takže jsem většinu školy prospal. Jak to tu vůbec ve škole chodí a tak jsem vlastně vůbec nenapsal, tak se to pokusím napravit.
Každý člověk má 6 hodin za den a má pouze 6 předmětů (v nižších ročnících 5, ve vyšších 7, jak předmětů, tak hodin). Já jsem přijel do půlky roku, takže moje možnosti při volení těchto předmětů byly značně omezené, takže mám následujících šest předmětů: matematiku, anglickou literaturu, tělocvik, biologii, historii US a výtvarnou výchovu. Matematika je v pohodě, až na pojmy a způsoby výpočtů. Domácí úkoly neustále jsou samozřejmost a ze dne na den. Dostává se zhruba dvacet příkladů a další den projde učitelka všechny studenty a stráví zhruba třetinu až polovinu hodiny vysvětlováním nejasností. Naštěstí mám hodnou učitelku, která mě nenutí přeučovat se na způsoby americké, což by bylo něco dost zlého. V literatuře jsme shodou okolností začali dělat Edgara Allana Poa, což je zároveň velice výhodně i má povinná četba. Nejen Ms. Cain vděčím za svou rozmluvenost, která schází většině asiatů ve třídě i přesto, že angličtinu ovládají lépe. Na tělocvik jsem si vybral „weight training“ což je prakticky jen posilování. Každý den hodinu strávit na přístrojích je zajímavý a vyčerpávající přístup. Po třech hodinách, mezi kterými je okolo čtyř minut času na přechod z jedné učebny do druhé nastává první delší přestávka okolo deseti minut. Učebny jsou tak daleko od sebe, že si člověk nestihne o normálních pauzách ani dojít na záchod. Na biologii máme lehce pomateného profesora, který ovšem pracuje se špičkovými materiály a je velice trpělivý. Americká historie je, jak už se dalo očekávat lehce „z jednoho úhlu pohledu“, když přirovnává ve vzdělávacím videu jednoho ze „starostů“ amerických států k Hitlerovi, ale jak říkám, není se moc čemu divit. Po US historii přichází čas oběda, kdy většina šestnáctiletých studentů naskáče do svých nablýskaných aut a odjede si do fastfoodu pro jídlo, aby ho do sebe během těch pěti minut co jim zbylo, naházeli. Výtvarná výchova naštěstí neprobíhá tak, že se na konci hodiny může celá třída pochlubit identickým obrázkem, nakresleným podle návodu v televizi, ale pořád jí něco chybí, protože nenechává místo pro kreativitu.
Zajisté důležitou částí celé školy jsou lidi. Irvine je solidně bohatá čtvrť, o čemž vypovídá i výrok šestnáctileté holky, která mi sahá asi po pás: „We poor Asians only have one Toyota!“. Lidi jsou tu extrémně laskaví za všech okolností, což nejen brání zjistit, jestli to myslí vážně nebo ne, ale taky to někdy pěkně otravuje. Další věc co jsem nepochopil je, proč se tu kalhoty nosí v půlce zadku a někdy i pod ním. Občas narazíte na holku, která se rozběhne, vrazí do vás a zařve: „You watch your ass man!“ a pokračuje dál. Snad nějaké části jednání pochopím a snad z nich co nejméně pochytím.
Obecně tady panuje mezi některými profesory úplně jiná atmosféra. I přesto, že je ve třídě pětadvacet lidí si můžou dovolit nehlášení a během hodin je ve třídě větší pořádek než u nás. Učitelé jsou se studenty mnohem víc přátelé ale úcta, i přesto že se moc nedává najevo, mezi studenty a učiteli je. Když profesor ticho ve třídě potřebuje, dostane ho okamžitě, ale nenutí ticho neustále. Někteří profesoři tohle samozřejmě neplní a mnohem víc se podobají profesorům českým, ale obecně ve třídách panuje mnohem větší pohoda a učitelé jsou mnohem otevřenější. Studenti nejsou tolik nuceni do odpovídání a nepřihlášený je vyvolán „násilím“ jen tak jednou za tři dny, nebo vůbec. Odhaduji, že se přístup prostě zaznamenává a bude znát na finální známce. Na některých hodinách je chození na záchod na dotaz v pořádku, ale většina profesorů rozdává takzvané „bathroom passes“, za které můžete jít na záchod a u některých profesorů dokonce omluvit pozdní příchod. Pokud je nevyužijete, můžete je vrátit na konci semestru a dostanete za ně extra body (zvýšenou známku). Doufám, že tohle všechno bude někoho z vás zajímat a moc prosím o reakce do komentářů.